12 hodin po hřebenech Tofany

Dobré víno, sýr a teplé moře. Možná tohle si představíte, když je řeč o Itálii. Třítisícové vrcholy, horské výstupy a úchvatná krajina – tohle je Itálie podle nás. Report z přechodu hřebene Tofany di Mezzo a Tofany di Dentro, úryvek z našeho 10ti denního tripu po Dolomitech.

Když vyjde slunce

Všechny letní akce s klienty vyšly na jedničku. Neměli jsme ani jeden víkend, kdy by nás provázelo špatné počasí. Vím proč. Všechno tohle počasí totiž čekalo v Itálii na nás. A z omrzlin v půlce léta občas přijde depka.

O to víc jsme si užili přechod dvou vrcholů Tofany, když nás na nástupu u  chaty Dibonky v šest hodin ráno vítal nádherný východ slunce. Luxus.

Cesta od Ref. Dibona
Cesta od Ref. Dibona

Luxusní Punta Anna

Cesta na Tofanu di Mezzo vede přes několik nádherných na sebe navazujících ferrat. V půlce srpna byl pro nás výstup do tří tisíc metrů už ve znamení sněhu a ledu. Ale od začátku. U chaty Pomedes odbočujeme vlevo a míříme směrem k začátku lana.

Pohoří Tofana
Pohoří Tofana | Zdroj klettersteig.de

Cvakáme karabiny a stoupáme do skvělé zajištěné cesty. Obtížnost akorát. Ferratka Giuiseppe Olivieri baví, nabízí vzdušné a silové úseky, proplétáme se mezi kamínky a zdoláváme kolmé úseky. První cíl nese název Punta Anna.

Ale hlavně – ty výhledy! Koukáme do dálky na zasněženou Marmoládu, na které jsme před pár dny stály a celé Dolomity v záři slunce máme jako na dlani.

Punta Anna - pohled na Marmoládu
Punta Anna – pohled na Marmoládu

Nekonečná cesta na vrchol

Lano končí, Punta Anna pod nohama, dál pokračujeme pěšky. Cesta se trochu klikatí, rozchází, my intuitivně držíme směr “nahoru”. Do tří tisíc ještě dost výškových metrů.

Začíná námraza, lehký sněhový poprašek, teplota klesá. Skalní římsa před námi pokrytá ledem přímo volá po mačkách. Posíláme pozdrav do stanu, kde je mačkám určitě teplo a pohodlně a s opatrností pokračujeme vpřed.

Dolomity na dlani
Dolomity na dlani

Začátek dalších ocelových lan vykouzlí úsměv na tváři. Navazujeme na ferratu Aglio, která nás má provázet až na vrchol. Zatahuje se a na mě jde krize. Po týdnu plném alpských výstupů tělo stávkuje. No… není cesty zpět, sváča a hurá na nohy.

Před námi se objevují lavinové zábrany, nevzhledné konstrukce s diskutabilní funčkností zasazené do skály. Cesta vede skrze mohutné ocelové cosi, lano mizí, takže se vlastí cestou proplétáme na vrchol s letmými pohledy na červenou značku.

Vrchol, nevrchol

Hurá, stojíme u křížku, jsme tu! Tofana di Mezzo (3244 m), zahalená v mlze, bez jediného výhledu. Marně hledáme vrcholovou knihu. Aspoň foto pro pocit a vzpomínku.

Tofana di Mezzo
Tofana di Mezzo

Vrcholy, na které vede lanovka, tak nějak ztratily kouzlo. Tenhle pocit mě zaplavil, když jsme po pár metrech chůze v dálce zahlédli horní stanici. Aspoň to bylo v tom nečase bez lidí.

Odbočujeme z horské dálnice přes nenápadný kopeček, za kterým je schované lano a cesta k druhému cíli. V chvílích, kdy vítr rozežene mraky, je Tofana di Dentro co by kamenem dohodil…

… a zbytek došel

No a protože mi házení moc nejde, museli jsme dojít kus. Oba vrcholy spojuje krásný ostrý hřeben. Jištění nic moc, fixní lano občas chybí a ve sněhu je to bylo spíš o strach. Takže lano případně s sebou.

Hřeben na Tofanu di Dentro
Hřeben na Tofanu di Dentro

Dolomity ale konečně vydávají kus ze svých vzpomínek na válku. Míjíme opuštěné vojenské stavby, nebo jejich pozůstatky. Historie bojů o místní horská stanoviště a vrcholy je zajímavá a barvitá.

Po bývalých vojenských cestách směrujeme jednu zatáčku za druhou a po šesti (pro mě) úmorných hodinách stojíme ve třechtisícíchdvěstětřicetiosmi metrech na poslední z trojice – Tofaně di Dentro.

Štěstí a nadšení. Svoboda, sluníčko, kříž a vrcholová kniha. Pocit hodný horolezce. Přesně kolem dvanácté si dopřáváme oběd, čaj, odpočinek a nad mapou plánujeme sestup.

Ztraceni v mlze

Jenže na sestup nás opět pohlcuje mlha. Po cestě nebo značce asi stopy. Stojíme u kamenného mužíka před převějí, za kterou mlha vytvořila iluzi nekonečné rokle.

Ve snaze vyhnout se tlačíme sestup na druhou stranu, ničemu jsme ale nepomohli. Po skále se dostáváme až ke kolmé, neschůdné pasáži.

Pohoří Tofana
Pohoří Tofana

Návrat zpět k mužíkovi a válečná porada. Vytahujeme po x-té mapu. Tady určitě žádná rokle není! Opatrně postupujeme kolem sněhu. Po asi 300 metrech se bijeme do hlavy. Sníh ustupuje a před námi se objevuje pěkná, schůdná náhorní plošina. Mlha, to je čarodějka.

Snažíme se držet směr, oči na stopkách “Hele, červená!”
Před námi na kameni značka a od ní už pohodička.

Cortina d´Ampezzo
Cortina d´Ampezzo

Ztrátu z bloudění nahrazujeme klusem po hřebenu. Sestup je vedený po lehkých zajištěných cestách, spíš chodníčky, takže sestupujeme klusem velice svižně.

Závěr už se nesl už jen v nekonečném šlapání z kopce. Cesta jasná, nohy v ohni, ale skvělý pocit mistrů světa :-) Takové to sportovní opojení. Po dvanácti hodinách dorážíme do kempu.


www.lavivatravel.czVydejte se s námi do kolébky via ferrata. Dolomity lákají na skvělé lezení a jedinečné zážitky, jako ferrata pod vodopády a třítisícové vrcholy.


Jan Kodl

Jsem majitel a průvodce outdoorové cestovní agentury LaViva travel. Miluju hory a o svých zážitcích píšu zde na blogu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>