Definice romantismu: Romantici žijí podle svých idejí a dávají  společnosti na vědomí svůj nesouhlas s jejím uspořádáním, například tím, že se toulají, chovají se nezvykle apod. 

Tímto citátem zakončila Terka na našem facebooku víkendovou výpravu do Nízkých Tater a trefila to přesně. Zážitky byly opět silné. Silnější, než jsme čekali

Když není čas na třídenní přechod, zkusíte to udělat za dva dny. „Však si mákneme a kdyžtak půjdem chvilku po tmě.“ Každý, kdo tuší, že to nedopadlo podle plánu, tuší správně

Naštěstí jsou holky ostřílené horalky a když se řekne, že budeme spát na chatě, klidně přespí na sněhu pod širákem.

Plán byl jasný, z Donoval dojít na útulnu pod Chabencom a druhý den na Chopok. Cestu jsme šli pěšky na podzim a těšili jsme se na sněhovou variantu.

Na fotkách jsem moc sněhu nepřinesli. Proti původnímu plánu vyrazit z Donoval v 11 hodin jsme totiž vyrazili něco po jedné odpoledne. Před Hiadelským sedlem jsme si tak užili krásný západ slunce a soupající inverzi.

Tady už bylo jasné, že chvilku po tmě bude znamenat několik hodin romantické procházky. Ostatně, počasí nám přálo, čekala nás nádherná noc

Už po tmě jsme začali stoupat na Prašivou, která je chráněna bariérou z kleče. Zasněžená cesta samozřejmě není znát, zvlášť po tmě, takže jsme absolvovali klečové bludiště.

Než se z klečí dostanete na krásný pevný hřeben, kde si konečně užijete sněžnice v celé své kráse, dá to zabrat.

Na Velkou Chuchulu dorážíme hluboko za původním plánem a holky nějak odmítají uvěřit, že na útulnu je ještě několik hodin cesty

Po hřebenu se jde nádherně. Obloha jako vymatená, hvězdy svítí na cestu, v údolí jsou vidět zářící města. Osobně si nemůžu stěžovat, tohle mě prostě baví.

Ale jak několikrát Terka podotkla: „Bylo by to krásný…, kdyby bylo něco vidět!“. Nějak jsem jí nedokázal přesvědčit, že má aspoň motivaci jet do Tater znovu a že za světla to zná každý.

Tým se nám rozpadnul na dvě dvojičky. Domluva zněla „Sejdeme se na chatě“. Z romantické procházky se ale začala stvávat čím dál víc bohapustá a nekonečná dřina.

Po pár hodinách šlapání nám pomalu docházel morál a v jednu ráno se dostal na úplné dno. Před Latiborskou Holou jsme se s Terkou, utahaní jak koťata, rozhodli přespat na sestupové cestě, kterou jsme kousek zpět míjeli.

Oživil jsem své vzpomínky na přežití v přírodě, ušlapali jsme sníh, připravili lože z větví. Měli jsme s sebou spacák i karimatky, takže žádné extrémní přežívání. Můj nový Sir Joseph hřál jako topení, až se nám ráno nechtělo vstávat

Kolem třetí ráno kolem nás prosvištěl Tomáš s Verčou. Spali chvilku na hřebenu a potom pokračovali po našich stopách. Krátká domluva, že pokračují na autobus a pro auto.

Asi v devět končíme náš neúspěšný přechod kousek nad Liptovskou Lužnou, kam nám jel Tomáš naproti. Vtipné je, že poprvné v životě zapomněl vypnout světla a tak ještě ráno oživoval Forda kabely.

Jak shrnout krásné dva dny v Tatrách. Máme spoustu nových zkušeností a zážitků. Zážitky byly opět silné. Trasa z Donoval je dřina a s klienty budeme preferovat trasu z Chopku. Holkám patří velké díky a uznání. Víc než předtím mám zájem o přechod celého hřebene na jeden zátah.

---

Líbil se vám článek a rádi byste také vyrazili za zážitky? Na vlastní kůži víme, do čeho jdete. Užijte si zimu. Vydejte se námi na přechod Nízkých Tater na sněžnicích.